Jsem moc citlivá

Jsem moc citlivá...a od dětství mi to komplikuje život. Všechno moc prožívám, to dobré, ale bohužel i to špatné. Moc se vciťuji do ostatních lidí a do jejich pocitů.
Poslední dobou se necítím moc dobře. Před rokem jsem měla velkou krizi, myslím si, že to vzniklo hlavně stresem v práci a z mé touhy po dokonalosti a po tom, abych každému co nejrychleji vyhověla a nikoho si neznepřátelila. Bylo to koncem loňského února a já mám teď strach, že se to zase vrátí...ty úzkosti, pocit, že už mi nikdy nebude lépe. Naštěstí jsem se z minula poučila a celý rok si opakuju "Mysli hlavně na sebe a své (duševní) zdraví", ikdyž jsem se tím taky neřídila vždy, ale snažím se.
Nenávidím násilí. Nesnáším, když lidé ubližují sobě navzájem nebo zvířatům.
Někdy v září jsem na internetu narazila na jeden článek o jednom válečném konfliktu, bohužel tam byly i nějaké fotky...rychle jsem to s hrůzou zavřela, ale bohužel jsem něco (ikdyž málo) viděla. Měla jsem z toho hrozné pocity znechucení, strachu, hrůzy a nedokážu doteď pochopit, jak se vůbec něco takového mohlo stát. A dělo se takových věci samozřejmě během historie dost a dějí se někde stále. Cítím hroznou bezmoc, že se tohle děje, dělo a bohužel asi dít bude, vadí mi, že to nemůžu ovlivnit. Rozumíte mi? Máte někdy taky takové pocity? Někdy si říkám, že jsem v tom sama, že ostatní, lépe řečeno většina ostatních, nad tím mávne rukou. Ve mně to zůstává strašně dlouho a někdy mám pocit, že už se toho nikdy nezbavím. Je mi moc líto lidí, kteří nemohli prožít obyčejný šťastný život. Od té doby, co mám dítě mi přijde, že jsem ještě citlivější a k násilí míň tolerantní.
Včera jsem byla na psychoterapii, kam chodím už 5 let a svěřila jsem se tam s tímto. Zase jsem tam skoro celou dobu probrečela (taky jeden ze znaků mé citlivosti - brečím často). A psychoterapeut mi řekl, že kdyby byli všichni tak citliví jako já, tak by třeba ani žádné války nebyly a že svět takové lidi potřebuje. To mi zvedlo sebevědomí, ale být citlivá je tak náročné. Je náročné smířit se se světem, tak jak je. Člověk nemůže měnit ostatní, ale aspoň jim může jít příkladem,  a aspoň v tom vidím nějakou naději.