Krátký cyklovýlet

Dnes jsme se vydali s Péťou na krátký výlet na kolech. Vylákalo nás ven slunce, ale moc teplo teda nebylo. V lese jsme byli úplně sami, jen cestou zpět jsme potkali paní s kočárkem na procházce. Zbožňuju brdské lesy, je tu tak nádherně a když máte štěstí, nepotkáte ani živáčka. Už se těším, až bude tepleji, miluju, jak les voní, když se do něj opírá slunce. A jízda na kole v lese je v parném létě osvěžující. 

Nebyla to naše první vyjížďka tento rok. Kola jsme vytáhli už v úterý. Moje kolo mělo měkkou gumu, tak mi ho Pavel dofoukl. Nejspíš to ale udělal špatně, protože když jsme vyšlapali na kopec k hájovně (a že nám to dalo zabrat), tak jsem zjistila, že moje přední kolo je totálně vypuštěné. Tak jsem musela sesednout a museli jsme se vrátit, ani jsem si nemohla za odměnu vychutnat jízdu z kopce dolů. Doma jsem ze srandy Pavlovi řekla, že je servisní technik na prd😂. Dofoukl mi kolo ještě jednou a dnešní vyjížďka dopadla dobře, jen Péťa byl trochu protivný a odmítal jet "daleko", takže to byla opravdu minivyjížďka...ale i za to jsem ráda...dost mě jízda na kole uklidňuje, loni mi vyjížďky na kole do lesa pomohly v těžkém období. Jen kopce mi dávají dost zabrat, musím často zastavovat, prostě to nevyšlápnu na jeden zátah...Pavel s námi nerad jezdí, protože ho strašně brzdíme a nebaví ho na nás pořád čekat. Ale jednou za čas se obětuje a jede s námi. 

V lese je ještě spousta zamrzlých louží a potůčků. Led je ale dost tenký, je to taková šlupička na povrchu...Péťa samozřejmě musel led zkoumat a stoupat na něj a propadl jednou nohou až na dno mělkého potůčků...celou botu měl samozřejmě skrz na skrz mokrou.

Jáchym

Představuji vám  nový přírůstek do mé plyšové rodiny - králíka Jáchyma💗 Šila jsem ho docela dlouho a zdá se mi moc roztomilý.

Jak se vám líbí? Doufám, že najde hodného majitele. Srdíčko jsem ušila z českých skleněných korálků cihlovým stehem a pak jsem ho na králíka přišila.

Na Jáchyma jsem použila mé poslední klouby, takže budu muset objednat nové. Péťovi jsem také slíbila plyšového kamaráda, chtěl by tmavě šedého medvěda. 

 Tyto sběratelské hračky nejsou vhodné pro děti a nesmí se prát, tak doufám, že se k němu bude chovat slušně😊a bude  ho mít spíše na ozdobu. Plyšáků má totiž jinak až dost...a jeho oblíbencem je Frendík z Billy😏, toho tahá všude s sebou.

Jsem moc citlivá

Jsem moc citlivá...a od dětství mi to komplikuje život. Všechno moc prožívám, to dobré, ale bohužel i to špatné. Moc se vciťuji do ostatních lidí a do jejich pocitů.
Poslední dobou se necítím moc dobře. Před rokem jsem měla velkou krizi, myslím si, že to vzniklo hlavně stresem v práci a z mé touhy po dokonalosti a po tom, abych každému co nejrychleji vyhověla a nikoho si neznepřátelila. Bylo to koncem loňského února a já mám teď strach, že se to zase vrátí...ty úzkosti, pocit, že už mi nikdy nebude lépe. Naštěstí jsem se z minula poučila a celý rok si opakuju "Mysli hlavně na sebe a své (duševní) zdraví", ikdyž jsem se tím taky neřídila vždy, ale snažím se.
Nenávidím násilí. Nesnáším, když lidé ubližují sobě navzájem nebo zvířatům.
Někdy v září jsem na internetu narazila na jeden článek o jednom válečném konfliktu, bohužel tam byly i nějaké fotky...rychle jsem to s hrůzou zavřela, ale bohužel jsem něco (ikdyž málo) viděla. Měla jsem z toho hrozné pocity znechucení, strachu, hrůzy a nedokážu doteď pochopit, jak se vůbec něco takového mohlo stát. A dělo se takových věci samozřejmě během historie dost a dějí se někde stále. Cítím hroznou bezmoc, že se tohle děje, dělo a bohužel asi dít bude, vadí mi, že to nemůžu ovlivnit. Rozumíte mi? Máte někdy taky takové pocity? Někdy si říkám, že jsem v tom sama, že ostatní, lépe řečeno většina ostatních, nad tím mávne rukou. Ve mně to zůstává strašně dlouho a někdy mám pocit, že už se toho nikdy nezbavím. Je mi moc líto lidí, kteří nemohli prožít obyčejný šťastný život. Od té doby, co mám dítě mi přijde, že jsem ještě citlivější a k násilí míň tolerantní.
Včera jsem byla na psychoterapii, kam chodím už 5 let a svěřila jsem se tam s tímto. Zase jsem tam skoro celou dobu probrečela (taky jeden ze znaků mé citlivosti - brečím často). A psychoterapeut mi řekl, že kdyby byli všichni tak citliví jako já, tak by třeba ani žádné války nebyly a že svět takové lidi potřebuje. To mi zvedlo sebevědomí, ale být citlivá je tak náročné. Je náročné smířit se se světem, tak jak je. Člověk nemůže měnit ostatní, ale aspoň jim může jít příkladem,  a aspoň v tom vidím nějakou naději.

A stále vyklízíme

Včera jsme byli asi dvě hodiny na pozemku. Původně jsme tam tento víkend jet neměli kvůli Pavlově pracovní službě, ale nakonec jsme to vyřešili tak, že nás tam Pavel dovezl (mě a Péťu), vysadil nás tam a odjel zase pracovat. Udělali jsme tam toho za tu ne moc dlouhou dobu celkem dost. Počasí bylo nádherné...připadalo mi, jak kdyby byl už duben. Taky u vás bylo tak krásně? Sníh už nikde...ale na naší současné zahradě je ho ještě dost. 

Vyklízeli jsme jednu menší boudu na nářadí, kterou budeme taky bourat...zase tam bylo snad všechno, co si lze představit - nábytek, sklenice, boty, starý kabát, dřevo, kovové tyče, staré noviny, nádobí, okna, květináče atd. Tak jsme to vytahovali a třídili. Pak jsem se snažila sekyrou rozbít jednu skříňku (botník), ale nedodělala jsem to, dělalo to moc hluku a nechci naštvat sousedy už takhle na počátku😃

Potom jsme se pustili do vyklízení další větší boudy, kterou chceme zachovat a skladovat tam nářadí. Tam jsme našli nářadí různého druhu a kvality, kolečka od kočárku, hrnce a kýble všech velikostí, štafle, hadici, uhelné brikety (které dáme Pavlově mámě), skříň, myslím, že jsem někde vzadu zahlédla starý sporák (ale to zjistíme, až se k němu prokutáme), obrovský balík molitanu, IPA (asfaltové pásy), nějaký bílý prášek (asi vápno - těchto věcí se bojím nejvíc, nikdy nevím co to může být), několik kanystrů s benzinem, lahve s petrolejem atd. atd.

V týdnu byl na pozemku Pavel se svým známým a rozřezali ten spadlý modřín, byl úplně vyschlý. A pořezali pár malých nemocných  stromů.

Vím, že teď se neděje nic moc zajímavého, co se pozemku týče...jen vyklízení, odvážení a pořád dokola, ale časem, až se začne bourat a stavět, tak i články zde budou záživnější😄

Bella a Zahradní star

Ušila jsem dalšího králíka - sněhobílou králici, kterou jsem pojmenovala Bella. Šít jsem ji začala minulý víkend, pokračovala jsem ve volných chvílích  přes týden a včera jsem ji dokončila. Je to taková slečinka, na krku má náhrdelník ze tří kuliček růženínu. A moc se mi líbí ta látka (bavlněné plátno), kterou jsem použila na vytvoření vnitřků oušek, tlapek a chodidel.

Také jsem dokončila moje dílo, o kterém jsem Vám nedávno psala. Na sololitovou destičku jsem pomocí transfer media přenesla svoji fotku, kterou jsem vytiskla na inkoustové tiskárně.  Potom jsem fotku dozdobila rozstříhaným zahradnickým katalogem - vystříhala jsem různé květiny, ovoce, nápisy, texty a nalepila ..A pak jsem to doladila akvarelovými barvami, akrylovými barvami, černou fixkou. Moc se mi výsledek líbí. Obraz jsem nazvala Zahradní star, zvláštní dvojjazyčný název, ale nějak mě to během práce na obraze napadlo, tak jsem tento text i vystříhala z katalogu a nalepila do rohu mého díla. Tvoření mě moc bavilo, fakt jsem si to užila, je to skvělé tvořit různými technikami a různými barvami. Myslela jsem, že mé dílo prodám, ale možná si ho nechám a pověsím si ho v budoucím domě v mé tvořivé pracovně (na kterou se moc těším).

Ještě není hotovo

A tady už dokončené dílko - už bych se nepoznala

Dnešní práce na pozemku

Tak jako každou sobotu nebo neděli poslední dobou, jsme i dnes vyrazili na pozemek, abychom tam zase pokračovali v demoličních a úklidových pracích. Pavel si s sebou vzal kotoučovou pilu a rozřezával nábytek, který je v boudě. Já jsem se dala do ořezávání větví na spadlém modřínu. Chtěla jsem to jen zkusit, myslela jsem si, že mi to stejně nepůjde, protože nemám moc síly. Ale kupodivu jsem se do toho po chvíli dostala a upilovala jsem všechny větve. Péťa mi teda trochu pomáhal a některé větve jsme pilovali spolu. Byla to dobrá spolupráce. Kmen bude muset Pavel rozřezat motorovou pilou.

Není nad práci na čerstvém vzduchu😊

Péťa se taky snažil a docela mu to šlo

Na pozemku není tolik sněhu jako tam, kde bydlíme teď. Je to přece jen o něco níže.

💖💖💖💖💖💖 Příroda čaruje 

Dnes jsme vyklidili takovou kůlničku, kterou také zbouráme. Ještě musíme odvozit nějaké nepotřebné věci a že jich je ještě dost. Příští víkend má Pavel pracovní službu, takže na pozemek nepojedeme.

Také už vybíráme vytápění budoucího domu, shodli jsme se na krbu s výměníkem a elektrokotli. Původně jsme chtěli tepelné čerpadlo, ale z toho nakonec sešlo, spousta lidí nás od toho odrazovala, že se to nevyplatí.

Objednali jsme 150 kusů sazenic sibiřského jilmu, abychom si z něj udělali živý plot. Už se moc těším, až sazenice budeme sázet...ikdyž 150 kusů je slušná hromada sazenic a po nějaké době toho asi budu mít dost😊

Tvůrčí nálada

Včera se našel nový domov pro Kryštofa - prodala jsem ho. Hurá! Ale bude se mi trochu stýskat😢

Od Pavlovy mámy jsem dostala k Vánocům poukázku do obchodu s výtvarnými potřebami. Dnes mi balíček přišel, trvalo mi to dlouho, než jsem si něco koupila, protože jsem si nějakou dobu myslela, že se dá poukázka použít jen v kamenné prodejně a byla jsem trochu líná po práci ještě jezdit po Praze. Nakonec jsem zjistila, že můžu poukázku použít i u nákupu přes eshop, tak jsem se pustila do vybírání...to  zbožňuju.

Vybrala jsem si transfer medium - vypadá to trochu jako lepidlo herkules a slouží to k přenosu fotky nebo obrázku na nejrůznější povrchy. K tomu jsem si vzala dvě sololitové destičky, protože mám takový nápad. Dále mám akvarelový blok, který obsahuje papíry vyšší gramáže a proto se nezkroutí, když se na něj nanese voda a vodové barvy. Dále dvě voskovky z včelího vosku v metalických barvách, dvě akvarelové voskovky (na ty jsem fakt zvědavá) a uměleckou fixu. Chci to vše otestovat a kdyžtak si dokoupím další barvy.

Mám takový nápad, že bych vytvořila obraz z mé fotky, kterou přenesu na sololitovou destičku pomocí transfer media a pak umělecky dotvořím různými pastelkami, barvami atd. Jsem na to moc zvědavá, zatím se mi destičky s fotkami (budu dělat dvě) suší u krbu...tak uvidíme.

Střípky z dovolené 2018 - 3. část

Od ruin kostela jsme se vypravili cestou, která vedla lesem a byl z ní krásný  výhled na moře, do městečka Rewal. 

Rakytník

Sochy velryb v Rewalu na náměstí

V Rewalu jsme objevili Indický festival, bylo to moc zajímavé, shlédli jsme několik představení.

Další zastávkou byl maják v Niechorze. Stavba majáku byla dokončena roku 1866.  Koncem druhé světové války byl maják poničen, v roce 1948 byl opraven. V letech 1999 - 2000 byla provedena generální oprava majáku.

Maják je přístupný pro veřejnost, ale my jsme nahoru nevyšplhali, už nás dost bolely nohy😄

Další kýčovitá fotka západu slunce na pláži pod majákem.

A tohle už je další den a už jsme zpátky v Čechách. Navštívili jsme Tiské stěny v okrese ˇÚstí nad Labem. Jedná se o nejzápadnější část Labských pískovců. Tiské stěny vznikly přibližně před 85 - 100 miliony let. Ve  skalách byl krásný chládek, který v tom horkém letním počasí přišel vhod. Potkávali jsme hodně cizinců - hlavně Němců, snad více než Čechů.

Celkově se mi dovolená moc líbila a ráda bych se do Polska ještě někdy podívala. Láká mě třeba Wolinský národní park - viděla jsem fotky (nejkrásnější jsou fotky moře a nad ním lesy na útesu) a vypadá to tam nádherně. 

Zase na pozemku

Včera jsme zase byli na našem pozemku, zase tam aspoň něco málo udělat, poklidit, odvozit...naštěstí jsme to stihli dřív než dnes začalo sněžit. Teď máme na zahradě tak 30 cm sněhu, takže na pozemku to bude vypadat hodně podobně, protože je to dost blízko od našeho současného bydliště. Už asi před měsícem, když byla vichřice, napsala Pavlovi jeho spolužačka, naše nová sousedka, že nám na pozemku spadl strom. Je to modřín, když jsme byli na pozemku poprvé, tak jsme se na něj dívali a měli jsme podezření, že je uschlý. A asi opravdu nebyl v pořádku, protože to vypadá, že mu uhnily kořeny a kvůli tomu ten vítr nevydržel.

Pavel bude muset dovézt motorovou pilu a strom rozřezat, aspoň budeme mít dřevo na zatápění v krbu. Bohužel strom spadl i k dalším sousedům, ale ti si poradili...kus, který jim zasahoval přes plot, odřízli a hodili nám ho za plot.

Máme tam taky takovýhle vysoký smrk. Moc se mi líbí, ostatně Péťovi taky, včera vyšplhal výš než do jeho půlky. Byla bych moc nerada, kdyby se musel smrk pokácet. Budeme ho muset ale nechat zkontrolovat dendrologem - odborníkem na stromy, jestli není nebezpečný a nemohl by taky spadnout. Ale fakt by mě to moc mrzelo, kdyby musel pryč...třeba by bylo řešením ho jen zkrátit. No uvidíme, co nám řekne odborník.

Dřeva tam máme celkem dost, děláme si hromadu u plotu a pak to nakládáme do auta

Tuhle hromadu se dřevem a jiným harampádím postupně rozebíráme

Další dřevo na zátop

A další vyklizené oblečení

Už se moc těším, až budeme mít boudu vyklizenou, zbouranou a začne se stavět domek. Nějak si nedokážu zvyknout na pocit, že bude něco jenom naše a budeme si to moct zařídit podle sebe. A moc se na to těším.