neděle 17. února 2019

A stále vyklízíme

Včera jsme byli asi dvě hodiny na pozemku. Původně jsme tam tento víkend jet neměli kvůli Pavlově pracovní službě, ale nakonec jsme to vyřešili tak, že nás tam Pavel dovezl (mě a Péťu), vysadil nás tam a odjel zase pracovat. Udělali jsme tam toho za tu ne moc dlouhou dobu celkem dost. Počasí bylo nádherné...připadalo mi, jak kdyby byl už duben. Taky u vás bylo tak krásně? Sníh už nikde...ale na naší současné zahradě je ho ještě dost. 
Vyklízeli jsme jednu menší boudu na nářadí, kterou budeme taky bourat...zase tam bylo snad všechno, co si lze představit - nábytek, sklenice, boty, starý kabát, dřevo, kovové tyče, staré noviny, nádobí, okna, květináče atd. Tak jsme to vytahovali a třídili. Pak jsem se snažila sekyrou rozbít jednu skříňku (botník), ale nedodělala jsem to, dělalo to moc hluku a nechci naštvat sousedy už takhle na počátku😃
Potom jsme se pustili do vyklízení další větší boudy, kterou chceme zachovat a skladovat tam nářadí. Tam jsme našli nářadí různého druhu a kvality, kolečka od kočárku, hrnce a kýble všech velikostí, štafle, hadici, uhelné brikety (které dáme Pavlově mámě), skříň, myslím, že jsem někde vzadu zahlédla starý sporák (ale to zjistíme, až se k němu prokutáme), obrovský balík molitanu, IPA (asfaltové pásy), nějaký bílý prášek (asi vápno - těchto věcí se bojím nejvíc, nikdy nevím co to může být), několik kanystrů s benzinem, lahve s petrolejem atd. atd.
V týdnu byl na pozemku Pavel se svým známým a rozřezali ten spadlý modřín, byl úplně vyschlý. A pořezali pár malých nemocných  stromů.
Vím, že teď se neděje nic moc zajímavého, co se pozemku týče...jen vyklízení, odvážení a pořád dokola, ale časem, až se začne bourat a stavět, tak i články zde budou záživnější😄


Žádné komentáře:

Okomentovat