Sobotu jsme měli odpočinkovou, nic moc jsme nedělali. Zato dnes jsme se vypravili po dlouhé době na pozemek. Péťa nepotřebuje branku, klidně přeleze plot. Leze vlastně, kde se dá, hlavně po stromech. Tohle se naučil v lesní školce/škole. Jsem ráda, že je tak mrštný a šikovný (než se člověk otočí, už je na smrku ve výšce dvou a více metrů), ale nezastírám, že mám o něj dost často strach. Snažím se to nedávat moc najevo, abych ho tím nějak nevystresovala. Jen vždycky pronesu: „Hlavně opatrně.“
Opět jsme pokračovali ve vyklízení boudy. A opět toho bylo strašně moc. Naplnili jsme spoustu tašek oblečením (minule jsme už odvezli 110 Kg), talíře a ostatní porcelán jsme naskládali do beden, železné věci jsme nastrkali do bedýnek, škopků, kýblů (časem to odvezeme do sběru), sklenice do dalších bedýnek a tašek, plasty všeho druhu a všech tvarů do tašek, papír do papírových tašek😃směsný odpad (to co nespadalo do žádné předchozí kategorie) do dalších tašek...a postupně se toho všeho zbavujeme. Je to dost nepříjemná práce, už třeba z toho důvodu, že se vlastně hrabeme ve věcem úplně cizího člověka. Ono něco jiného je vyklízet třeba byt po příbuzném a něco jiného po člověku, kterého jste v životě ani neviděli. Pozemek a bouda patřily staré paní, které je teď přes devadesát let, je v domově důchodců a bylo ujednáno, že ten kdo koupí pozemek, koupí ho i s boudou a veškerým jejím obsahem. Je jasné, že paní by už na to neměla sílu. Ale prostě je to taková práce, která se mi moc nelíbí, všude je všechno a je toho hrozně moc...ale už to vypadá mnohem lépe, než když jsme boudu poprvé otevřeli. Navíc jsou všude pavučiny a já mám hrůzu z pavouků a jen čekám, kde na mě nějaký vykoukne nebo mi nedej bože rovnou spadne na hlavu.
Ušila jsem další zvíře, tentokrát králíka, teda vlastně králici. Jmenuje se Lili. Dělala jsem ji celý týden, vžy po večerech jsem se jí věnovala a ušila jí buď jednu končetinu nebo jinou část těla😄. Včera jsem jí vsadila oči, vyšila čumáček a přišila ouška. Jak se Vám líbí? Mně moc, ale už jsem si jednoho králíka ušila, takže Lili je na prodej a udělá radost někomu jinému. S tvorbou těchto sběratelských zvířat mi pomáhá i Pavel. Klouby se totiž dělají z takzvaných závlaček, které jsou ocelové a musí se kleštěmi ohýbat (doslova zatočit), aby se přichytily končetiny a hlavička k těličku. Na tohle já vůbec nemám sílu, takže vždycky nastoupí Pavel s kleštěmi a závlačky mi ohne.
Tenhle věneček jsem tvořila dnes dopoledne. Teda abych byla přesná, vytvořený jsem ho už měla dlouho, ale nevypadal přesně takhle. Ale jedna paní si přála ho předělat podle svých představ, tak jsem se snažila jí vyhovět. Snad se jí bude líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat