Střípky z předchozích dní

Od Péti jsem dostala ke Dni matek dárek. Mýdlo, které vyráběli ve škole. 

Napsal mi i krásný vzkaz. Byla jsem z toho fakt naměkko.

Ušila jsem Péťovi Bílou Běsku z filmu Jak vycvičit draka. Dala mi docela zabrat, šila jsem ji po večerech, když už spal, aby to pro něj bylo překvapení. Je z fleecu a vyplněná je vnitřkem z polštáře z Ikeii, šitá je celá ručně, ne na stroji. Měla velký úspěch. Celou dobu, co jsem ji šila, tak jsem se těšila, co na ni řekne a představovala jsem si, jak bude nadšený. Na tomhle filmu jsme spolu byli v kině a moc se nám oběma líbil. Myslela jsem si, že dětské filmy nejsou nic pro mě, ale zatím se mi líbily všechny, které jsme spolu viděli. 

Také jsem si ušila šaty z bavlněného plátna. Miluju lamy, tak je mám alespoň na šatech. Střih je z knihy Láska na první steh. Tahle kniha se mi moc líbí, už jsem podle ní ušila několik modelů. Jsem v podstatě v šití samouk a tahle kniha mi dost pomohla. Dnes jsem si objednala i druhý díl -Láska na první streč. Obsahuje návody a střihy na šití pružných materiálů. Sice nemám (zatím) overlock, ale pružné materiály se prý dají šít i na obyčejném šicím stroji. Tak se moc těším, až budu mít knihu doma a něco vyzkouším. Určitě pak dám vědět, jak mi to šlo.

Tento týden jsme už získali stavební povolení! Takže co nevidět budeme stavět základy. Chatu už jsme kompletně zbourali a na suť jsme objednali kontejner. 

A dvě fotky z dnešního odpoledne. Lenošíme na dece. Konečně bylo krásně.

U Baltu

Během minulého a tohoto týdne jsem ve volných chvílích namalovala obraz. Pojmenovala jsem ho u Baltu. Malovala jsem akrylovými barvami na plátno a jsem na obraz docela pyšná. Myslím si, že se mi povedl - na to, že jsem samouk a zatím jsem toho akrylovými barvami moc nenamalovala. Plátno jsem koupila v Lidlu - bylo to balení tří kusů, takže dvě plátna ještě čekají až mě zas popadne inspirace. Jde o tzv. blind rám, to znamená, že plátno je nataženo přes dřevěný rám. Když se pomalují i boční strany, tak není nutné obraz zarámovat a může se hned pověsit na stěnu. Obraz bude viset v našem novém domě, až bude stát. Líbí se Vám? K malování mě inspiroval jeden člověk na youtube, který maluje převážně abstraktní obrazy. Líbí se mi, že maluje jen malířským nožem (taková špachtle), tak jsem to také zkusila). Obloha a moře jsou tímto způsobem vytvořené, pak jsem použila štětce a dokonce i prsty😊.

Nové výtvory

Vytvořila jsem tři páry náušnic v etno stylu. Jsou šité z českých skleněných korálků pevnou nití nymo.

Tyto náhrdelníky ve stylu lapačů snů jsem tvořila už před delší dobou, ale teprve dnes jsem se dostala k jejich nafocení a zadání na Fler k prodeji.

Tak jak se Vám líbí?

Bouráme

Nedávno jsme už dostali povolení ke zbourání chaty na našem pozemku. Minulý čtvrtek jsem měla dovolenou a s Pavlem jsem se pustila do bourání. Původně jsem chtěla sundavat střešní krytinu, ale protože jsem se bála vylézt na střechu, tak to udělal Pavel. On je zvyklý lézt po střechách a obecně po výškách, protože to vyžaduje jeho práce technika. Takže pro něj to bylo jako nic, takhle nízká chatka. Nejdřív sundal krytinu a pak i prkna ze střechy.

Já jsem vytrhávala z vnitřních stěn chatky dřevěná prkna. Docela mě to bavilo, fyzická práce mi nevadí, naopak se mi zalíbila, ale druhý den mě bolelo celé tělo. Přece jen jsem asi 8 hodin pracovala s páčidlem, tak to bylo znát.

 Našla jsem překvapení - na jednom prkně z rubové strany jsem objevila nápis Centrala Rybna Gdynia Polska. Že by chatka byla postavena z beden od ryb? :)

Už jsme zbourali i jednu stěnu, další nás čekají v nejbližších dnech

Střípky z předchozích dní

Na pozemku jsme měli docela dost práce. Už nám přišly sazenice jilmu sibiřského na živý plot, tak jsme je museli zasadit. Bylo jich 150. Než abychom dělali 150 děr, tak Pavel vymyslel, že vykopeme dlouhou strouhu podél plotu. Pavel kopal krumpáčem, docela dost si máknul. My s Péťou jsme šli za ním a vybírali jsme vykopanou hlínu. Šlo to docela špatně, protože tam bylo snad víc kamení než hlíny.  Ale máme hotovo, o víkendu jsme dosázeli poslední kousky. Teď jen čekat, až plot povyroste :)

Další prací bylo vybírání kamenů z vykopané hlíny, vozíme je na hromadu a budou použity do základů domu

Připadala jsem si jak Popelka :)

Vytvořila jsem nové kruhové náušnice a náhrdelník. Šila jsem cihlovým stehem.

Co se týká mých úzkostí, tak se snažím svému strachu postavit, ale není to vůbec jednoduché. Asi s tím budu bojovat celý život. Bojuji s vtíravými myšlenkami, které mě děsí. Bohužel se jim musím záměrně vystavovat, pokud se jich chci zbavit. Někdy se lituju, proč zrovna já musím tohle podstupovat a někdy zase cítím odhodlání, že to zvládnu. Věřím, že už mi brzy bude lépe a že to zvládnu...zvládla jsem to už několikrát.

Střípky z předchozích dní

Včera jsme byli na pozemku. Asi je to divné, ale stále ještě není vyklizeno. Vyklidili jsme jednu z kůlen. Dokonce jsme tam našli poklad, nevím, jestli to má nějakou cenu, ale vypadá to zajímavě. Kufřík s nástroji obuvníka, vypadá docela dost staře. To je asi nejzajímavější věc, co jsme při vyklízení našli.

Pak jsme kůlnu zbourali, šlo to celkem dobře, ale Pavel si myslel, že to bude snazší - prý: "Do toho se stačí opřít a spadne to samo". No tak jednoduché to nebylo. 

Pak jsem se snažila vykopat díru pro výsadbu živého plotu. Původně jsme mysleli, že uděláme díru na každý keřík, ale vzhledem k tomu, že jich bude 150, tak je lepší udělat jednu dlouhou díru kolem plotu. Moc mi to bohužel nešlo, tak to doděláme příští víkend a Pavel mi s tím pomůže, vezme na to krumpáč, na ten já nemám sílu, tak jsem to zkoušela jen rýčem a motykou.

Dnes Pavel donesl na stavební úřad žádost o zbourání té chatky, která na pozemku stojí a co nejdřív bychom měli dostat hotový projekt na náš dům.

Ještě stojící kůlna

A už zbouraná

Vyrobila jsem několik nových šperků, doufám, že se brzy dostanu k jejich lepšímu nafocení a pak je dám k prodeji na Fler

Poslední dobou mi není moc dobře...zase se mi zhoršily úzkosti. Doufám, že se s tím co nejdřív vypořádám. Nejhorší je, že úzkost se dá překonat jedině tak, že se jí člověk postaví čelem. Najít k tomu odhodlání mi někdy trochu trvá. Ale musím...

Krátký cyklovýlet

Dnes jsme se vydali s Péťou na krátký výlet na kolech. Vylákalo nás ven slunce, ale moc teplo teda nebylo. V lese jsme byli úplně sami, jen cestou zpět jsme potkali paní s kočárkem na procházce. Zbožňuju brdské lesy, je tu tak nádherně a když máte štěstí, nepotkáte ani živáčka. Už se těším, až bude tepleji, miluju, jak les voní, když se do něj opírá slunce. A jízda na kole v lese je v parném létě osvěžující. 

Nebyla to naše první vyjížďka tento rok. Kola jsme vytáhli už v úterý. Moje kolo mělo měkkou gumu, tak mi ho Pavel dofoukl. Nejspíš to ale udělal špatně, protože když jsme vyšlapali na kopec k hájovně (a že nám to dalo zabrat), tak jsem zjistila, že moje přední kolo je totálně vypuštěné. Tak jsem musela sesednout a museli jsme se vrátit, ani jsem si nemohla za odměnu vychutnat jízdu z kopce dolů. Doma jsem ze srandy Pavlovi řekla, že je servisní technik na prd😂. Dofoukl mi kolo ještě jednou a dnešní vyjížďka dopadla dobře, jen Péťa byl trochu protivný a odmítal jet "daleko", takže to byla opravdu minivyjížďka...ale i za to jsem ráda...dost mě jízda na kole uklidňuje, loni mi vyjížďky na kole do lesa pomohly v těžkém období. Jen kopce mi dávají dost zabrat, musím často zastavovat, prostě to nevyšlápnu na jeden zátah...Pavel s námi nerad jezdí, protože ho strašně brzdíme a nebaví ho na nás pořád čekat. Ale jednou za čas se obětuje a jede s námi. 

V lese je ještě spousta zamrzlých louží a potůčků. Led je ale dost tenký, je to taková šlupička na povrchu...Péťa samozřejmě musel led zkoumat a stoupat na něj a propadl jednou nohou až na dno mělkého potůčků...celou botu měl samozřejmě skrz na skrz mokrou.